Láska (k práci) nebeská
Láska (k práci) nebeská
Miluje vás vroucí láskou. Ještě vroucněji ovšem miluje svoji práci. Je to závislost jako každá jiná – na drogách, hazardu nebo sexu. Dá se s tím něco dělat, nebo ho máte poslat k vodě?
Když jsem svého přítele neviděla už patnáct dní v kuse, začala jsem být nervózní,“ popisuje osmadvacetiletá manažerka Alena. „Pořád se vymlouval, že má moc práce, spoustu zodpovědnosti a zoufale málo času.“ Věděla, že přítel svoji práci miluje, ale to, že jeho posedlost zajde tak daleko, ji vyvedlo z míry. Tím spíš, že časem se takovéhle ‚výpadky‘ v jejich vztahu opakovaly stále častěji. „Když Honza týden před naplánovanou dovolenou prohlásil, že firma bez něj zkrachuje a ať nepočítám s tím, že se z práce urve, připadala jsem si jako podvedená. Byla jsem donucena vyvalovat se na pláži s kamarádkou. A odsunout náš vztah na vedlejší kolej.“ Na lásku kvůli Honzově chorobě prostě nezbyl čas.
Slovo choroba přitom vůbec není přehnané. Workoholismus, jak se závislost na práci nazývá, je skutečně z medicínského hlediska klasifikován jako nemoc. „Je to závislost jako každá jiná – na alkoholu, drogách, čemkoli,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka. „Závislí lidé věnují práci nejen čas, ale i většinu myšlenek. A když se jí po delší dobu z nějakých důvodů (třeba nemoci) nemohou věnovat, trpí pak regulérními abstinenčními příznaky, podobně jako náhle nešetrně ‚odstavený‘ alkoholik či narkoman.“
Vše přitom může začít nenápadně. Zpočátku si workoholik prodlužuje pracovní dobu, má pocit, že se bez něj všechno zhroutí. Časem nepotřebuje víkendy ani dovolené, nemá čas na přátele ani rodinu, jiné než pracovní záležitosti ho příliš nezajímají. Zkušenosti s tím má moje kamarádka Lenka. Když před deseti lety rodila syna, její manžel se nedokázal od práce odtrhnout ani v takovou emočně nabitou chvíli. Zatímco ona tlačila, manžel ji nedržel za ruku. „Mlátil do klávesnice a na uchu měl přilepený telefon. Byla jsem ale ráda, že vůbec dorazil,“ směje se dnes. Na rozdíl od Aleny manželovo nadšení pro práci chápala. Možná proto, že se v ní seznámili a ona sama po dlouhou dobu nežila jinak.
Většina žen ovšem není tak nezávislá, což může vést k nenaplněným očekáváním a hádkám. „Pro některé ženy bývá vztah alfou i omegou jejich života. A pokud to tak necítí i jejich partner, je zle,“ říká doktor Šmolka. Navíc ani když pro vás vztah není jediným naplněním, smířit se s tím, že jste v důležitých chvílích sama, může být těžké. Přestože totiž běžně všechno zvládáte, v kritické situaci, třeba když máte nemocné děti nebo problémy v práci, vám ten druhý může chybět víc, než byste čekala.
Co na to říká sex?
Soužití s workoholikem představuje kromě výše uvedených vad na kráse
také další zásadní hrozbu. Milostný život v troskách. Neustálá
zaneprázdněnost prací má na něj logicky negativní dopad. „Nejenže na
něj není čas, ale lidská sexualita je především hodně vztahová,“
říká sexuolog Ondřej Trojan. „Je tedy založená více na emocích než
jenom na pudech. A s nedostatkem času trpí nejvíce právě vztah. Vždyť
když spolu partneři efektivně netráví čas, logicky se odcizují, a tím
dávají základ bludnému kruhu frustrace-odcizení-konflikty-poruchy
v sexuální oblasti.“ Řada žen, které žijí s workoholiky, tak
přiznává, že jejich milostný život je v podstatě na nule.
Co ale s tím, pokud už jste se ocitla v podobném vztahu? Nemusíte hned pálit mosty jako Alena, počítejte ale s tím, že náprava není jednoduchá. Musíte oba chtít změnu a hledat cestu zpět k tomu, aby se vztah opět dostal na výsluní zájmu. „Tady je pak nezbytné hledat kořeny workoholismu, tedy proč začal váš partner utíkat do práce? A před čím vlastně utíká? Čemu se chce vyhnout? Jaké uspokojení mu práce skýtá?“ radí doktor Trojan. U někoho totiž workoholismus může pramenit například z toho, že je na podobný přístup k práci zvyklý ze své rodiny, případně, že je pro něj prostředí, v němž jde o výkon, ‚bezpečnější‘ než to vztahové.
Pokud partnera dokážete přimět k tomu, aby si odpověděl na podobné otázky, má váš vztah (milostný život) šanci na změnu.
Volební právo na spokojený vztah
Na otázku, zdali má soužití s ‚neléčeným workoholikem‘ vůbec
nějaký smysl, si každý musí odpovědět sám. Kamarádka Lenka, která už
s mužem nedávno oslavila kulaté výročí, si za společných deset let
zvykla, že jejich vztah je poněkud nestandardní. Když manžela po dlouhé
době přemluvila, aby se synem vyrazili na rodinnou dovolenou, věděla, že
většího ocenění se ani nemůže dočkat. „Když jsme vyrazili na výlet,
naše cesty se rozdělily. Já se synem šplhala do obrovského kopce a manžel
si na jeho úpatí stahoval e-maily. Prý nemůže nebýt ani hodinu na
příjmu. Ale na to už jsem si dávno zvykla. Od začátku jsem věděla, že
je pro něj práce prioritou, ale že se zároveň o svoji rodinu dovede
postarat,“ říká Lenka, byť přiznává, že tomu tak vždy nebylo. Svého
manžela se totiž od triumfálního porodu syna snažila zapojit i do péče
o rodinu, a tak mu jednou za čas připravila bojový úkol. „Tehdy jsme se
domluvili, že si práci naplánuje tak, aby byl schopen v šest hodin večer
vyzvednout syna na plavání. Dokázal to. Dojel na místo určení. Bohužel mu
v tu chvíli volali z práce. A tak zase rychle nasedl do auta a s jazykem
na vestě, ale šťastný, že mi dokázal pomoct, dojel před dům, aby
zjistil, že syna v bazénu nechal,“ směje se. Manžel ve finále jel do
práce a ona pro plačící dítě, které si stěžovalo trenérce, že ho
rodiče nemají rádi.
Lenka měla nejen to štěstí, že poznala sama vytíženost na vlastní kůži, ale hlavně, že volný čas uměla využít ve svůj prospěch – věnovala se sobě, svým koníčkům, dítěti a přátelům.
„Je dobré, když soužití s partnerem extrémně orientovaným na práci má pro nás také nějaký smysl. Měl by umět něčím zaimponovat, je třeba, aby byl patřičně velkorysý, a hlavně – měl by alespoň někdy dokázat hodit vše za hlavu a trochu se nám věnovat,“ vysvětluje Petr Šmolka.
Kolik času spolu strávíte, totiž není tak důležité, jako to, jakým způsobem. „Když přijde jednou za uherský rok s fantastickým nápadem a dokáže vymyslet, zorganizovat a s ostatními také absolvovat něco, nač budete ještě dlouho v dobrém vzpomínat, pak mu možná odpustíte mnohé,“ dodává psycholog. S čímž souhlasí i Lenka. Její manžel si letos poprvé za deset let nevzal na dovolenou notebook. „Čekat se vyplatilo,“ směje se.