SOS, hledá se muž
SOS, hledá se muž
Každý chce někoho potkat. Někoho, s kým bude válet suši nebo se válet v posteli. Jenže najít svou druhou polovičku je v době, kdy paradoxně seznamky praskají ve švech, čím dál obtížnější.
U nás jej sice televize ještě nevysílají, přesto má americký sitcom How I Met Your Mother (neboli Jak jsem potkal vaši matku) i v Česku zástupy fanoušků. Důvod je jednoduchý: otec v něm popisuje dětem, jak se seznámil s jejich matkou, a tak při jeho sledování zažijete všechny slasti a strasti seznamování nanečisto a bezbolestně. Jenže ve skutečnosti je ale hledání toho pravého partnera, jak jste se už asi přesvědčila na vlastní kůži, spíš dřina, slzy a pot…
To potvrzuje i moje známá Linda: „Mám pocit, že ,normální‘ chlapi prostě nejsou,“ shrnuje poslední tři roky, během nichž se snažila seznámit. „Když už jsem náhodou potkala někoho, kdo nebyl zadaný a nechtěl zůstat za každou cenu single, vždy se objevilo nějaké ,ale‘, kvůli kterému vše rychle skončilo,“ popisuje. Zatímco jeden z jejích objevů byl fixovaný na matku, další nezvládal, pokud vždy nebylo po jeho… A tak by se dalo pokračovat.
Zkušenost Lindy přitom vůbec není ojedinělá. Jako by ve chvíli, kdy přesáhnete třicítku, chlapi mizeli jako ohrožený druh. Podle Lenky Černé, ředitelky společnosti MindSoft, která se mimo jiné specializuje na poradenství v oblasti partnerských vztahů, to má současná generace při seznamování opravdu složitější než ty předchozí. „V minulosti lidé bydleli na vesnicích, rodové struktury byly jasné. Lidé měli určitý okruh, v němž si partnera prostě vybrali. Oproti tomu ve velkoměstě dnes člověk žije v totální anonymitě, nemá vytvořený okruh známých, a výběr partnera se tak stává náročnějším,“ vysvětluje.
ČEKÁNÍ NA ZMĚNU
Tuhle zkušenost má i jednatřicetiletá právnička Tereza, která
s příchodem každého nového kolegy doufá, že bude svobodný. „Práce
mě hrozně baví a pohlcuje mi veškerý volný čas, takže jediné místo,
kde můžu potkat někoho jiného než číšníka, taxikáře nebo pizza boye,
je zkrátka kancelář,“ říká bez zábran. Právě tady přitom leží
jeden z největších problémů při seznamování: „Mladí lidé posunuli
práci do popředí a tráví v ní většinu času. Nevytvářejí si žádný
životní styl a po třicítce najednou zjišťují, že si nemají kde
životního partnera vybrat. Nemají zájmy, nemají přátele kromě kolegů, a
hledat partnera po barech pro ně není ideální cestou,“ varuje
Lenka Černá.
Není tedy divu, že čím dál tím víc žen i mužů dnes hledá svůj protějšek právě v práci (podle jednoho výzkumu až dvacet dva procent Američanů potkalo budoucího partnera v zaměstnání). Jenomže pokud ve firmě není nikdo vhodný na dosah, v podstatě čekají na zázrak jako Tereza.
„Navíc čím vyšší věk, tím je člověk větší individualitou,“ upozorňuje Lenka Černá na další věc, která seznamování komplikuje. „Takový člověk je navyklý na svůj způsob života, a pokud má do svých zajetých rituálů přijmout nového jedince, vznikají komplikace.“ Právě v tom je zakopaný pes. Pokud si v pětadvaceti zvyknete na určitý životní standard, jen těžko z něj budete ve třiceti slevovat. On miluje fastfood, vy thajské speciality. On chce jít sbírat houby, vy jste zvyklá trávit víkendy v Londýně na nákupech. On se chce usadit, vy cestovat. On chce jít doprava, vy doleva. A tak to bude se vším.
Jenomže pokud někoho hledáte, měla byste si vymezit, co je pro vás důležitější – zda touha žít si po svém, nebo touha žít s někým. Protože pravděpodobnost, že někde existuje ‚pan Božský‘, který odpovídá přesně vašim snům, je malá. A ještě menší je šance, že se spolu potkáte. Proto by si každý měl říct, z čeho opravdu nesleví a co kdyžtak zkousne. Možná se ukáže, že okruh mužů, kteří připadají v úvahu, vůbec není tak malý… „To je však o vztahové inteligenci daného člověka – pokud chce skutečně nějaký vztah vytvářet, bude muset hledat kompromisy ve dvaceti i ve třiceti,“ dodává Lenka Černá.
VYMAZAT MINULOST
Přesto je nutné počítat s tím, že seznámení je rok od roku těžší.
Do hledání partnera totiž může zasahovat i určitá ‚emoční
ublíženost‘, kterou si přinášíme z minulých vztahů: „Po třicítce
už lidé za sebou mají několik vážných vztahů a určitě i pár
nepříjemných rozchodů. Díky tomu se obávají dalšího emočního
zranění, a tak se uzavírají do sebe, bojí se novému vztahu otevřít,“
dodává specialistka na vztahy.
O tom ví své i pětadvacetiletá knihovnice Kateřina. Na vysoké se seznámila s Robertem, který byl podle ní dokonalý i ve způsobu, jakým si kupoval lístek na tramvaj. Když se po dvou letech rozešli, trvalo jí další dva, než začala přijímat pozvání na rande od jiných mužů. „Byla jsem přesvědčená, že jsme si s Robertem souzeni. Kdykoli jsem si něco začala s jiným mužem, i když se všechno odvíjelo slibně, nakonec vše skončilo hádkami. Neustále jsem všechny srovnávala s Robertem – jak se milovali, co četli, jak chystali jídlo… A nikdo z nich samozřejmě nebyl Robert,“ popisuje Kateřina.
Možná za sebou také máte osudovou lásku, občas na vás vyskočí jako čertík z krabičky a tropí v novém vztahu hlouposti. Ovšem srovnat se s předchozími vztahy ještě před začátkem toho nového je úkolem číslo jedna. „Pokud nejsme smíření s předešlým vztahem, vstupujeme do toho nového jako nevyrovnaní jedinci. A tak riskujeme, že ztratíme i ten nový, který jinak může být funkční,“ varuje Lenka Černá. Než se tedy zaregistrujete na všech on-line seznamkách, přihlásíte se na seznamovací víkend nebo do příštího dílu reality show Vem si mě!, nejprve si napravte vztah sama se sebou a svou minulostí. Máte na svém vlastním stole uklizeno? Pak už nic nebrání tomu, abyste rozjela pátrání. Nikdo vám sice nezaručí, že už letos s vámi někdo bude ujídat pod stromečkem cukroví, ale když si uvědomíte, co můžete udělat lépe, máte napůl vyhráno.